Co mají společného Emma Watson, Kovy a Albert Černý z Lake Malawi?

Co mají společného Emma Watson, Kovy a Albert Černý z Lake Malawi?

Zkuste si tipnout, co mají společného tyto 3 osoby. Jaké odpovědi vás napadly?

Např. Jsou známí. Mají vliv. Představují svět generace Z. To všechno je pravda a navíc… navíc  ještě mají svůj každodenní rituál.

Kovy o něm  mluvil ve svém podcastu – Lince  (někdy duben, květen 2020), Emma Watson v přiloženém videu a Albert Černý nedávno v pořadu Moje tvář má známý hlas.

Co je tedy tím tajemstvím?

Emma Watson: In The Bag | Episode 17 | British Vogue •12. 12. 2019, dostupné na youtube

Je to psaní si deníku. A ne všeho, co se stalo, ale jen toho, co se povedlo, toho, co nám udělalo radost.
Je to jedna z možností, jak si pomoci sami sobě, a to poměrně jednoduše.
Zaměřit se na to, co funguje, co se povedlo, co mi dává smysl, co mě potěšilo.

Tenhle náš malý návyk – rituál nám do života může přinést opravdu hodně:

  1. Všímáme si mnohem více toho hezkého,  zaměřujeme se na to, co funguje.

Pokud něčemu věnujeme svoji pozornost, tak máme pocit, že počet těch věcí, toho, co vnímáme, narůstá – je toho více, vidíme to všude kolem sebe. Proč tedy tohoto principu nevyužít?

2. Postupně se také učíme uvědomovat si hezké okamžiky přímo v daný okamžik.  Dojde mi, aha, tohle je super, to si večer můžu napsat. A učím se tak být teď a tady, užít si ty obyčejné radosti, jakože si dávám dobrou kávu, děti ráno vstávaly se smíchem nebo mi partner donesl květiny.

Nestačilo by o těch věcech jenom mluvit?

Je skvělé si o nich povídat, ptát se i druhých, co jim udělalo radost, vytvořit si takový malý rituál třeba s dětmi, ale ještě lepší je si ty věci skutečně zapsat, ideálně rukou.

Zapisováním si všechno ještě více uvědomujeme, skládáme myšlenky do slov, která vyjadřují to, co si chceme poznamenat. Zapisujeme si autentické vzpomínky, oživujeme naši paměť.

Psaní rukou je pro mozek mnohem více užitečné, než stále stejné klapání do klávesnice.

A když  nám není do skoku, tak pokud máme tyto radosti zapsané, můžeme si je projít, uvědomit si, proč za to stojí tady být…

Opravdu to funguje?

Výsledky různých průzkumu hovoří za vše. Pokud vás téma zajímá, podívejte se výzkumné studie Emmonse & McCullougha, nebo Martina Selingmana.

Jaké jsou tedy prokazatelné přínosy:

Účastníci, kteří si deníky vděčnosti psali byli optimističtější, trávili více času fyzickým cvičením, byli méně fyzicky nemocí. Zaznamenali celkově zvýšený pocit vděčnostipozitivní prožitek, nadšení, odhodlání a čilost. Psaní deníků vděčnosti již po dobu 3 týdnů vedlo ke zvýšení optimismu v jejich životě, k delšímu a více osvěžujícímu spánku k výraznějším pozitivním emocím a pocitům lepšího propojení s ostatními lidmi. Celkově zaznamenali účastníci, kteří vedli deníky vděčnosti psychické i fyzické výhody ve srovnání s účastníky, kteří si deníky nevedli.

Nyní je to pro nás ještě důležitější, než kdy jindy. Jako péče o sebe samé, jako prevence toho,  aby naše  duševní zdraví tolik neutrpělo. Dle prognóz situace, ve které jsme nyní, nebude mít dopad jen na naše peněženky, ale právě na naši osobní pohodu, na naše duševní zdraví. Očekává se velký nárust psychických problémů.

A pokud stačí jen pár minut denně, aby nám bylo lépe, co to zkusit?

Daný rituál pomohl i Lauře Lingové, americké novinářce, která v březnu 2009 byla zajata a odvlečena do zajetí do Severní Koreje. Bylo velmi snadné podlehnout zde depresím a pocitům marnosti. To, co jí pomohlo, o tom vypráví v tomto videu: Rituál – Akt vděčnosti.

„Seděla jsem a říkala si: Lauro, přemýšlej nad něčím, co se dneska stalo a za co můžeš být vděčná, nehledě na to, v jak strašné situaci jsi se ocitla. Řekla jsem si tedy, že mám štěstí, protože za svým oknem vidím motýly, i když nemůžu dýchat čerstvý vzduch. Pak jsem byla vděčná, že jsem mohla jít na chvíli ven, vidět slunce a cítit jeho teplo na kůži.“

Laura Lingová byla propuštěna v srpnu 2009, téměř po půl roce v zajetí. Když se na svůj zážitek dívá zpětně, považuje rituál vděčnosti za zlomovou věc, která jí pomohla v zajetí přežít. Pomohl jí bránit se negativním myšlenkám. Proto rituál provozuje dodnes. „Připomínám si jím věci a události, které jsou v mém životě skutečně důležité.“

Jak na to?

Dostupné zde: https://novaplus.nova.cz/porad/tvoje-tvar-ma-znamy-hlas/epizoda/61895-3-dil

Opravdu stačí takto málo,  každý den se zastavit a pro sebe si shrnout to, co se povedlo, co bylo fajn, co se povedlo a zapsat si to.

Radkin Hozák doporučuje i vhodný čas, a to kolem 5. hodiny odpolední. Proč? Protože pokud jsme zatím nepřišli na to, co hezkého si zapsat, tak je pořád čas na to si něco užít.

K zápiskům vám stačí jakýkoliv blok, ale je dobré si vybrat takový, který vás bude přímo lákat, do kterého si skutečně budete chtít psát.

Pokud takový stále hledáte, mám tu pro vás Deník radosti, úspěchů a vděčnosti.

Nevíte, co všechno si psát? Inspirujte se Tahákem na radost.

Podělte se s námi o to, zda si deník radosti či vděčnosti píšete nebo o tom zatím jen uvažujete?  Co vám psaní dává? V čem vám pomohlo?

(zdroj  foto v nadpisu – Emma Watson  – wikipedia, Albert Černý – www.osobnosti.cz, Kovy –  osobní archiv; odkaz na studii: EMMONS, R. A.; MCCULLOUGH, M. E. Counting blessings versus burdens: An experimental investigation of gratitude and subjective well-being in daily life.. Personality & Social Psychology. 2003, čís. 88.)


Další tipy na čtení k tématu:

Jak vnímá naše mysl

Jak si vést deník vděčnosti

Na každém dni je aspoň něco hezkého  – Rozhovor s Klárou Hruškovou – Doubkovou

Šťastné okamžiky

7 dobrých důvodů, proč být šťastni právě teď

Užít si saudade

Co jsou ty nej okamžiky v životě

Proč si psát deník


Autorka Jitka Štádlerová – lektorka, mentorka osobního rozvoje, jejíž Korálky dní jsou pro všechny, kteří si chtějí užívat každodenní radosti a také si je zaznamenávat, například do Deníku radosti, úspěchů a vděčnosti. Organizátorka akce pro všechny milovníky papíru Meet Papír.

SHARE THIS

×
×

Cart