Užít si SAUDADE

Užít si SAUDADE

Užít si SAUDADE!

Víte, co je to saudade? Ne?! Já to také nevěděla, dokud jsem si do rukou nevzala knihu Atlas štěstí od Hellen Russellové.

Saudade [sou-dá-dž] pochází z Brazílie a je to pocit touhy, melancholie a stesku po štěstí, které pominulo, a také se někdy používá také pro štěstí, kterého jsme nikdy nedosáhli. Já si vybrala tu první variantu, ta se mi líbí víc😊.

Můžete ho zažívat třeba při vzpomínání na první lásku, vzpomínce na místo, kde jste prožili dětství nebo při prohlížení fotek z báječné dovolené.

Já si přesně tenhle pocit zažila na chalupě, kde se mi do rukou dostaly tyhle deníčky (kdo jste je také měl.-)?), do kterých jsem si, co by 16, 17letá psala citáty, básničky, prostě takový ten holčičí svět plný zamilování a  poznávání (se).

Nedržela jsem je v ruce určitě víc než 20 let a přiznám se, že jsem měla několikrát v očích slzy nostalgie. Překvapilo mě, kolik z těch textů jsem ani nemusela dočítat do konce a přesně jsem věděla pokračování.

Pro sebe jsem si říkala: Co bych teď s odstupem 30 let té 17leté holce řekla? Co bych dělala jinak, kdybych byla možná cesta časem a já se znovu vrátila se současnými zkušenostmi do tohoto období?

Určitě bych se jí snažila vnuknout větší VÍRU v SEBE SAMA a LÁSKU K SOBĚ.

Víru v to, že stačí dávat na svoje pocity a člověk pozná, co je dobré pro něho samotného. Že ne vždy jsou skvělé „dobré rady“, které jsme dostaly, a že často je nutné dělat pravý opak. Že základní otázkou by vždy mělo být: Co chci JÁ? A podle toho, jak to CÍTÍM, tak tak jednat.

A že jsem k sobě laskavá, mám se ráda i se svými nedokonalostmi a pro sebe jsem vždy na PRVNÍM místě.

Taky bych se ji snažila varovat před srovnáváním se. To, co se jeví navenek, je často zcela jiné, než skutečnost. My vidíme často jen pozlátko, leckdy masku, hraní rolí, ale skutečnost… kdo ví, jaká je…. JDI VLASTNÍ CESTOU!

A pokud bych jí mohla předat 3 rady jako sudička, tak určitě by to byla ještě větší ODVAHA. JDI TO TOHO, ALESPOŇ TO ZKUS, to nejhorší, co se může stát je, že to nevyjde nebo tě to nebude bavit, nebo… ale pokud to nezkusíš, tak to prostě nezjistíš.

Snad se mi tohle daří předávat svým dcerám, snad… A jsem ráda, že jsem si postupně tyhle 3 rady začala do svého života dávat. Někdy si to musím hodně připomínat😊, protože prostě zvyk je železná košile😊.  A až se mi třeba za dalších 30 let dostane do rukou tenhle článek, chci si říct, že dalších rad třeba nebylo a bylo a je to prostě skvělá jízda.

A co vy? Při čem tenhle pocit nostalgie zažíváte?

A co byste poradili svému 17letému JÁ😊?

Napsat komentář

×
×

Cart