Jitka Štádlerová · Původně 14. května 2019 · Aktualizováno 3. října 2026
Osmnáct tipů z původního seriálu najdete nyní pohromadě. Vyberte si ty, které vás baví. Deník má být radost, ne další úkol na dovolenou.
Proč v době digitálních záznamů psát ručně deník?
Moje důvody jsou tyto:
- miluji papír; já vím, technologie postoupily, ale kouzlo papíru je tu stále pro mnohé a já mezi ně patřím
- mám možnost psát kdykoliv a kdekoliv, nezávisle na internetu, elektřině atd.
- zážitek si znovu prožívám, uvědomuji si, co je a co není na něm zajímavé, úžasné, skvělé, zneklidňující…
- když si jednou něco napíšu vlastní rukou, pamatuji si to mnohem více, prostě jsem další cestou zafixovala do paměti to, co bych si v ní ráda uchovala
- na papír zachytím i to, co jinak fotka ani video nepřenese – moje pocity, myšlenky, emoce, které jsem prožila
- zachytím si nápady, inspiraci i tipy
- výběrem toho, co si zapisuji se vlastně poznávám, je to moje sebereflexe i cesta seberozvoje
Blok a tužku mám po ruce stále. Poznámky, zápisky si píšu často. Ale jediný deník, který opravdu píšu denně, je ten, kdy jsme na cestách. Píšu si je několik let (že by už desítky 🙂 ?) a tak jsem dala dohromady všechny možné nápady a tipy, které jsem kdy využila. Existuje totiž spousta přístupů, jak si kreativně deník vést. Je možné některý vyzkoušet, zjistit, zda nám vyhovuje a zase třeba zkusit jiný. Je to jen otázka toho, co nás baví. Někdy si píšu zápisky velmi podrobně, se všemi detaily, někdy jen pár bodů. Někdy píšu o tom, co vidím, někdy mnohem víc o sobě. Někdy mám chuť malovat a přidávat barvy, jindy jen pár slov obyčejnou tužkou. Náš deník je totiž jen a jen na nás 🙂
Pojďme tedy se vzájemně inspirovat tipy, jak na takový cestovatelský zápisník, zážitkovník, výletník…
Před cestou: připravme si prostor pro zážitky
1. Pro koho píšeme?
Jen pro sebe, pro rodinu, nebo pro čtenáře blogu? Každá možnost vede k trochu jinému psaní. V soukromém deníku si můžeme dovolit poznámky, kterým rozumíme jen my. Ve veřejném textu přidáme kontext a vybereme, co opravdu chceme sdílet. Ne všechno, co stojí za zaznamenání, musí být na internetu.
2. Vyberme si deník, do kterého se nám chce psát
Může to být obyčejný sešit, pevný blok, zápisník s tečkami nebo digitální poznámky. Zkusme, jak se do něj píše, zda se vejde do tašky a jestli jej budeme rádi nosit. Pro mě je příjemný formát A5 a tvrdé desky; tečky mi dovolují psát, kreslit i tvořit myšlenkové mapy. Váš ideální deník může vypadat úplně jinak.
3. Začněme už při plánování
Na co se těšíme? Co je pro nás na cestě nejdůležitější? Zapíšeme si přání, místa, která chceme vidět, a pár praktických poznámek. Můžeme přidat mapu, rozpočet či seznam věcí na cestu. Já ráda používám myšlenkovou mapu. U otevíracích dob a spojů si poznamenejme, kdy jsme údaj ověřili. Citlivé údaje o dokladech nepatří do deníku, který ukazujeme ostatním.
Na cestě: zachyťme to, co by nám fotografie nepřipomněla
4. Pišme, dokud je zážitek čerstvý
Nemáme-li čas na celý příběh, postačí místo, datum a pár klíčových slov. Večer se k nim můžeme vrátit. Jak to vonělo na trhu? Čím nás zaujal člověk, s nímž jsme mluvili? Co nás napadlo na vyhlídce? Já často píšu při přesunech nebo večer. Není nutné dohánět každý vynechaný den.
5. Pišme o lidech
Kdo nám zůstal v paměti a proč? Co jsme se od něj dozvěděli? Jak jsme se při rozhovoru cítili? Můžeme zachytit větu, gesto nebo malý příběh. Rozlišujme přitom to, co člověk opravdu řekl, od svého dojmu. Před zveřejněním fotografie či osobního příběhu se domluvme, zda je to druhému příjemné.
6. Pišme také o sobě
Vedle cesty po mapě se odehrává i cesta v nás. Co nás překvapilo, potěšilo nebo rozčílilo? Kdy jsme byli zvědaví, unavení či osamělí? Jak se skutečnost lišila od očekávání? Do deníku patří i rozpaky a nepovedené chvíle. Nemusíme z každého dne vyrábět krásný příběh.
7. Zapojme smysly
Zapišme si barvy, zvuky, chutě, vůně i povrchy. Korfu mám spojené s vůní čerstvých croissantů, protože jsme bydleli nad pekárnou; Kréta mi voní tymiánem. Takový detail dokáže vrátit atmosféru místa. Malý pokus: jeden den si všímejme především zvuků. Nebo si vyberme barvu a zaznamenejme, kde všude se objevila.
8. Malujme a črtejme
Obrázky nemusí být na výstavu. Stačí obrys domu, hrnek, květina nebo jednoduchá mapka. Dříve mě od kreslení odrazovalo právě to, že moje obrázky nejsou dokonalé. Drobné náčrtky mi ukázaly, že to vůbec nevadí. Otočme stránku naležato, spojme kresbu s pár slovy nebo použijme myšlenkovou mapu.
9. Přidejme barvy a drobné památky
Vstupenka, pohlednice, mapka s vyznačenou trasou či otisk razítka doplní slova. K tomu stačí tyčinka lepidla nebo washi páska. Zajímavý nápad je koupit si v každém městě pohled a napsat na něj jeden nejsilnější zážitek. Před sdílením stránky zakryjme osobní údaje a kódy na jízdenkách.
10. Nepišme všechno
Nemusíme popisovat den minutu po minutě. Vyberme zvláštní okamžik, překvapení, setkání nebo myšlenku, kterou si chceme uchovat. Někdy z toho bude povídka, jindy tři odrážky. Obojí má v deníku své místo.
11. Nemusíme dodržovat časovou posloupnost
Zápisky můžeme řadit podle dnů, ale také podle měst, jídel nebo témat. Jedna stránka může patřit dopravě, druhá domům, další lidem. Zkusme napsat imaginární dopis příteli: co bychom mu z cesty chtěli vyprávět jako první?
12. Pomozme si seznamem
Když se nám nechce psát souvislý text, vyberme si tři nebo pět položek. Třeba tři nové chutě, pět slov, která jsme se naučili, nebo tři domy, u kterých jsme se zastavili. Počet není důležitý. Je to jen malé zadání, díky němuž se rozhlédneme pozorněji.
13. Zkusme zážitek zkrátit do jedné věty
Stanovme si vlastní hranici: dva řádky nebo jednu větu. Jak do nich dostat atmosféru, humor či překvapení? Není třeba sledovat limity sociálních sítí. Smyslem je najít detail, který pro nás celý zážitek vystihuje.
14. Vdechněme vyprávění život
Místo obecného „trh byl rušný“ si vybavme konkrétní zvuk, barvu a situaci. Co prodavač právě dělal? Co nás přimělo zastavit? Hrajme si se slovy, ale kvůli působivosti si nevymýšlejme vzpomínky. I obyčejná scéna může být zajímavá, když zachytíme její detail.
15. Pišme o jídle
Co jsme ochutnali poprvé? Které koření nám utkvělo v paměti? Co vůbec nebyl náš šálek kávy? Můžeme si poznamenat název pokrmu, místo i recept, pokud se o něj s námi někdo rád podělí. Jídlo bývá příjemným začátkem rozhovoru.
16. Nezapomeňme na praktické poznámky
Kde se nám dobře bydlelo, co nám usnadnilo cestu a co bychom příště udělali jinak? Připojme datum zkušenosti. Ceny, otevírací doby i doprava se mění, takže taková poznámka je vzpomínkou a vodítkem pro nové ověření, nikoli trvalým doporučením.
Po návratu: nechme cestu ještě chvíli doznívat
17. Pišme i po návratu
Vyberme pár fotografií, doplňme jména míst a vraťme se k očekáváním z první stránky. Co bylo jiné? Co jsme se naučili? Co nás překvapilo nebo zklamalo? K čemu bychom se chtěli vrátit? A kterou drobnou věc si chceme přenést do běžného života?
18. Hlavně si to užijme
Nemusíme vyzkoušet všech sedmnáct předchozích tipů. Pokud se psaní mění v povinnost, zkraťme je na jednu větu, obrázek nebo ho ten den klidně vynechme. Deník má pomáhat uchovat cestu, nemá nám ji zabrat.
První stránka za pět minut
Jestli nevíte, kde začít, napište místo a datum a doplňte tři věty:
- Dnes mě překvapilo…
- Chci si zapamatovat…
- Z tohoto místa si odnáším otázku…
Ať už vyrazíte přes půl světa, nebo jen do vedlejšího města, vaše zápisky mohou začít právě takhle. Který detail si uchováte z příští cesty?
Další možnosti najdete v článku Proč si psát deník?
Od přečteného tipu k vlastnímu zápisku
Nemusíte si všechno zapamatovat najednou. Přihlaste se k sérii a každý den vám připomenu jeden nápad, který můžete vyzkoušet na výletě i doma.
Přihlásit se k 18 inspiracím zdarma →
Průvodce spojuje původní seriál osmnácti tipů z roku 2018 a úvodní článek z roku 2019.
